Nejdůležitější světovou politickou událostí poslední doby bylo bezesporu vrcholné setkání Šanghajské organizace pro spolupráci v Tianjinu (31. srpna – 1. září) a navazující oslavy Dne vítězství nad Japonskem – konce války v Tichomoří (3. září) v Pekingu, a to zejména kvůli jasně projevovanému rozhodnutí Indie a dalších zemí tzv. globálního Jihu výrazně rozvíjet spolupráci v rámci této a spřízněných organizací. Reakce z Evropy viz virální video z projevu distingovaného finského prezidenta Alexandra Stubba: „Moje poselství nejen pro mé evropské kolegy, ale zejména pro Spojené státy, zní: Pokud nebudeme prosazovat kooperativnější a důstojnější zahraniční politiku, zejména vůči globálnímu Jihu, jako je Indie a podobně, prohrajeme tuto hru. Myslím si tedy, že nedělní a pondělní setkání v Číně je pro nás všechny na globálním Západě dobrou připomínkou toho, co je v sázce – snažíme se zachovat zbytky starého řádu.“ K této události přinášíme přepis záznamu z tiskové konference ruského prezidenta Vladimíra Putina z úterý 2. září večer pekingského času. Analytici si v něm většinou všímají toho, jak V. Putin diplomaticky reagoval na legrační příspěvek D. Trumpa na Twitteru, v němž obvinil Putina a Kim Čong-una ze spiknutí proti USA. Zcela jinak reagoval pak na výroky německého kancléře Merze, který označil prezidenta Putina za největšího současného válečného zločince (což je taky legrační, vzhledem k tomu, jak se Merz staví ke skutečnému válečnému zločinci Benjaminu Netanjahuovi). V odpovědi na otázku, kdy skončí zvláštní vojenská operace, pak zaznělo, že Rusko sice doufá, že se podaří dosáhnout dohody o ukončení války, ale je také připraveno ji ukončit vojenskou silou. Kromě toho také vysvětluje, proč je případné možné jednání přímo s V. Zelenským slepou uličkou, a to vzhledem k platným ustanovením ukrajinské ústavy.
K. Panjuškin: Konstantin Panjuškin, První kanál.
Vaše návštěva Číny je bezpříkladná, pracujete již čtyři dny. Za tu dobu jste se mnohokrát setkal s předsedou Si. Jak hodnotíte výsledky rusko-čínských jednání a co je během této několikadenní návštěvy nejdůležitější?
V. Putin: Je to opravdu několikadenní návštěva, jak jste řekl. Je to spojeno s tím, že se zde konalo několik akcí. A když jsme tuto práci plánovali, naplánovali jsme ji tak, aby nebylo nutné několikrát cestovat na tak velké vzdálenosti. Připomínám, že to byl summit ŠOS, poté trojstranné setkání Rusko – Mongolsko – Čína a návštěva samotné Čínské lidové republiky.
Musím říci, že takový formát práce umožňuje nejen jednat u jednacího stolu, ale především se v neformálním prostředí několikrát setkat a v neformální, již naprosto přátelské atmosféře hovořit o jakémkoli tématu, které je předmětem společného zájmu. Ukázalo se to jako velmi důležité a velmi užitečné.
Pokud jde o výsledky, jsou podle mého názoru velmi pozitivní. Dokumenty, které byly přijaty, a to všemi účastníky, jsou zaměřeny na budoucnost. V této souvislosti bych chtěl zvláště zmínit čínskou iniciativu týkající se globálního řízení. Domnívám se, že je velmi aktuální. A co je důležité, tato iniciativa je zaměřena na pozitivní spolupráci mezi zeměmi, které se sešly na summitu v Číně, a našimi možnými partnery z řad zemí, které v současné době nechtějí o tomto partnerství hovořit.
To vše dohromady a taková jednota všech zúčastněných je velmi důležitým projevem pozitivního naladění a přesvědčení, že budeme schopni dosáhnout stanovených cílů.
L. Samsonia: Lana Samsonia, Interfax.
Chtěla bych pokračovat v tématu vaší návštěvy v Číně, ale ohledně dvoustranných jednání. Na závěr vaší návštěvy byl podepsán rozsáhlý balík dokumentů, a pravděpodobně se jedná především o dokumenty související s projektem „Síla Sibiře – 2“. Tento projekt se v poslední době stal fakticky hlavní myšlenkou všech jednání na nejvyšší úrovni a určitým ukazatelem vztahů mezi Ruskem a Čínou ve světě.
Domníváte se, že dosažená ujednání vyvracejí spekulace, které existují o vztazích mezi Ruskem a Čínou ve světě, a pokusy zasahovat zvenčí a ovlivňovat vztahy mezi oběma zeměmi?
V. Putin: Upřímně řečeno, ani nechápu, o čem mluvíte, protože jsem zaneprázdněn svou současnou prací a snažím se méně rozptylovat všelijakými pověstmi a domněnkami, o kterých mluvíte.
Jedná se o práci, která skutečně probíhala dlouho, a my jsme o tom s našimi partnery již dlouho diskutovali. Existovalo několik tras, které mají své klady a zápory. Jednání trvala dlouho, více roků. Ale jak vy i my víme, je známým faktem, že světová ekonomika – i přes to, že v mnoha zemích pozorujeme recesi, například v předních ekonomikách eurozóny – se přesto vyvíjí, zejména v asijsko-tichomořském regionu.
Poptávka po energetických zdrojích roste, a to i v čínské ekonomice, která zůstává jednou z hnacích sil světové ekonomiky: více než pětiprocentní růst – tento růst vychází ze základny. Někteří říkají: ale oni zaznamenali pokles tempa růstu HDP. Ano, k poklesu došlo, ale základna za tu dobu vzrostla a těch více než pět procent, které dnes pozorujeme, je jiných více než pět procent než před 10–15 lety. Kam to vede? Vede to ke zvýšení poptávky po energetických zdrojích.
Konečně se vyjednávající strany dohodly. Víte, nejde tu o žádnou dobročinnost ani z jedné, ani z druhé strany – jsou to vzájemně výhodné dohody. Jsou realizovány na základě tržních principů, vycházejí z tržních principů, které se vyvíjejí právě v tomto regionu. A mimochodem, cena tohoto produktu se také nestanovuje na základě dnešních cen, ale podle určitého vzorce, který má čistě objektivní charakter – a je tržní.
Proto existuje poptávka ze strany rostoucí čínské ekonomiky a my máme možnosti dodávat danou surovinu. Nakonec to není spojeno s naším setkáním – je to prostě výsledek mnohaleté práce hospodářských subjektů na obou stranách.
Samozřejmě to bude vytvářet konkurenční výhody pro naše čínské přátele, protože, opakuji, budou dostávat produkt za vyvážené tržní ceny, ne za nějaké nadhodnocené, jak to nyní vidíme například v eurozóně. A co je nejdůležitější, jde o stabilní dodávky, spolehlivé dodávky.
Všichni jsou spokojeni, všichni jsou s tímto výsledkem spokojeni a já také. Gazprom je přece jen jednou z našich předních společností, která získává a rozšiřuje nové trhy. Přes Mongolsko budeme mít 50 miliard [kubických metrů plynu]. To, co máme nyní, je 38, a pak ještě pár tras, ale ty se také budou rozšiřovat. Celkově to bude přes 100 miliard kubických metrů plynu.
Pavle, prosím.
P. Zarubin: Dobrý večer!
Pavel Zarubin, televizní kanál Rusko.
Často mluvíte, a včera jste mimochodem také mluvil, o prvotních příčinách ukrajinské krize, kdy zemi začali vtahovat do NATO. A teď vidíme, že evropští vůdci, kteří mluví o určitých zárukách bezpečnosti pro Ukrajinu, se prakticky zcela soustředí na téma rozmístění svých vojsk na Ukrajině. Mnozí přitom nadále trvají na vstupu Ukrajiny do EU.
Ale my také vidíme, že Evropská unie se před našima očima rychle mění z kdysi hospodářského společenství na něco jako vojensko-politický blok, kdy prakticky neustále dochází k útočným rozhodnutím a útočným prohlášením.
Co byste řekl ke všem těmto událostem?
V. Putin: Souhlasím s těmi, již se domnívají, že každá země má právo sama si zvolit systém zajištění své bezpečnosti. To se týká všech zemí, včetně Ukrajiny. Znamená to však také, že bezpečnost jedné strany nemůže být zajištěna na úkor bezpečnosti druhé strany, v tomto případě Ruské federace.
Vždy jsme byli proti tomu, aby Ukrajina byla členem Severoatlantické aliance, ale nikdy jsme nezpochybňovali její právo zabývat se svou ekonomickou činností tak, jak chce, včetně členství v EU.
A. Junašev: Můžeme pokračovat v diskusi o Ukrajině?
V. Putin: Ano, jistě.
A. Junašev: Alexander Junašev, Life.
Když se nyní diskutuje o snahách Ruska a USA o mírové urovnání na Ukrajině, stále častěji se ozývá formule „bezpečnostní záruky výměnou za území“. Odpovídá to tomu, o čem jste hovořil s Trumpem na Aljašce?
A co znamenají vaše slova, když jste řekl, že Rusko je připraveno se připojit k vypracování těchto záruk? Kdo by podle vás měl být ručitelem?
A pokud dovolíte, k Zelenskému: má v současné situaci smysl se s ním setkat? Je možné na tomto setkání vypracovat nějaké dohody?
Děkuji.
V. Putin: První část ještě jednou…
A. Junašev: Úsilí USA – nyní se objevují určité spekulace, že existuje určitý vzorec „bezpečnostní záruky výměnou za území“.
V. Putin: Ne, takovou otázku jsme nikdy nepoložili a tak jsme o tom nikdy nediskutovali.
Záruky bezpečnosti jsou samozřejmostí, často o tom mluvím. Vycházíme z toho, že každá země by měla mít tyto záruky, systém bezpečnosti, a to včetně Ukrajiny. Ale to nesouvisí s nějakými výměnami, natož s výměnami území.
Upřímně řečeno – a to chci zdůraznit – bojujeme spíše než o území za lidská práva a za právo lidí, kteří na těchto územích žijí, chtějí mluvit svým jazykem, žít v rámci své kultury a tradic, které jim předaly předchozí generace – jejich otcové, dědové a tak dále. O tom je to především.
A pokud se tito lidé v rámci demokratických volebních postupů, včetně referend, vyslovili pro to, aby byli součástí Ruské federace, je třeba tento názor respektovat. To je demokracie – chci to připomenout těm, kteří na to zapomínají. A kromě toho je to plně v souladu s mezinárodním právem: rád bych připomněl první články Charty Organizace spojených národů, kde je přímo uvedeno právo národů na sebeurčení.
Ale my nespojujeme jedno s druhým – území a záruky bezpečnosti. Samozřejmě lze říci, že se jedná o podobná témata, ale my je přímo nespojujeme. Takto se otázka během diskuse v Anchoridži nestavěla.
Pokud jde o možné schůzky s panem Zelenským, již jsem o tom hovořil. V zásadě jsem nikdy nevylučoval možnost takové schůzky. Mohou ale tyto schůzky mít nějaký smysl? Pouvažujme o tom.
V souladu s ústavou Ukrajiny – někdo s ní může souhlasit, někdo ne, stačí si pozorně přečíst text – v ústavě Ukrajiny není stanoven žádný způsob prodloužení pravomocí prezidenta Ukrajiny, vůbec žádný. Byl zvolen na pět let, pět let uplynulo – a je konec, jeho pravomoci skončily.
Existuje ustanovení, podle kterého se za válečného stavu nekonají volby. To ano, to je pravda. To ale neznamená, že se prodlužují prezidentské pravomoce. Znamená to, že jeho pravomoce končí a jeho práva přecházejí na předsedu Rady, včetně jeho pravomocí jako vrchního velitele.
Co tedy musí současná vláda udělat, pokud chce být legitimní a plně se účastnit procesu urovnání? Musí především uspořádat referendum: podle ukrajinské ústavy se otázky týkající se území – jakékoli – řeší pouze v referendu, pokud si dobře pamatuji. Referendum však nelze uspořádat za válečného stavu – to je také ustanovení samotné ústavy. To znamená, že aby bylo možné uspořádat referendum, je třeba zrušit válečný stav. Jakmile se tak stane, je třeba jít k volbám. A tento proces bude trvat donekonečna.
Výsledek voleb je nejasný, ale ať už bude jakýkoli, je třeba poté získat příslušné stanovisko ústavního soudu – tak to stanoví základní zákon. A jak získat stanovisko ústavního soudu, když poté, co úřady požadovaly od tohoto ústavního soudu Ukrajiny potvrzení prodloužení pravomocí prezidenta a tento soud to fakticky odmítl udělat, víte, co udělali na Ukrajině? Je to směšné, ale je to fakt: ostraha přestala pouštět předsedu ústavního soudu na jeho pracoviště.
A je to, konec filmu. Ale ne úplně, protože pokud vím, nevím, kde se teď nachází, ale v jednu chvíli odjel do zahraničí. V posledních letech však vypršela pravomoc některých členů ústavního soudu. Nemá potřebné kvórum pro přijímání rozhodnutí. Proto scházet se s úřadujícím šéfem administrativy – řekněme to takto opatrně – v zásadě nikam nevede.
Je to ale možné – nikdy jsem to neodmítal, pokud by tato schůzka byla dobře připravená a vedla k nějakým pozitivním možným výsledkům. Mimochodem, Donald mě požádal, abych pokud možno takovou schůzku uspořádal. Řekl jsem: ano, je to možné. Nakonec, pokud je Zelenskyj připraven, ať přijede do Moskvy – taková schůzka se uskuteční.
A. Kolesnikov: Andrej Kolesnikov, noviny Kommersant.
Dobrý večer!
Řekněte, myslíte si, že mnohopolární svět, o jehož nutnosti jste hovořil ve svém mnichovském projevu v roce 2007 a jehož novými póly jsou zřejmě Rusko, Indie a Čína, je již konečně vytvořen? Nebo je ještě co usilovat?
A pokud dovolíte, ještě jedna otázka. Před několika hodinami vás německý kancléř, pan Merz, označil za možná největšího válečného zločince naší doby. Co si o tom myslíte?
V. Putin: Kdy?
A. Kolesnikov: Doslova před pár hodinami.
V. Putin: Rozumím.
Ohledně toho, zda se mnohopolární svět vytvořil, nebo ne: Celkově se jeho obrysy samozřejmě vytvořily. Ale zároveň bych nemluvil o nějakých dominantách v tomto mnohopolárním světě. Když mluvíme o multipolaritě, neznamená to, že se musejí objevit nějací noví hegemoni. Nikdo takové otázky neklade: ani v rámci ŠOS, ani v rámci BRICS. Všichni účastníci mezinárodního společenství musí mít rovná práva a všichni musí být z hlediska mezinárodního práva ve stejném postavení.
Ano, samozřejmě existují ekonomičtí giganti, jako je Indie nebo Čína. Mimochodem, i naše země patří mezi čtyři největší země světa z hlediska parity kupní síly. To vše je realita dnešního dne. Nejsou to naše výpočty, ale výpočty mezinárodních organizací. To však neznamená, že někdo musí dominovat v politické nebo jiné oblasti, včetně oblasti bezpečnosti.
Proto nevycházíme z toho, že by se měly objevit nějaké nové dominantní státy. Všichni musí být na stejné úrovni.
Co se týče výroků, o kterých jste právě mluvil – Peskov mi o tom také řekl doslova před několika minutami –, co si o tom myslím? Myslím si, že je to neúspěšný pokus zbavit se – ne on osobně, ale jeho země, obecně „kolektivní Západ“ – zbavit se odpovědnosti za tragédii, která se nyní odehrává na Ukrajině.
Co tím mám na mysli? Připomenu, že jsem již několikrát řekl: V roce 2014 přijeli ministři tří evropských zemí do Kyjeva a podepsali dokument, který byl v podstatě dohodou mezi tehdejší vládou, tehdejším prezidentem Janukovyčem a opozicí. A v souladu s touto dohodou měly být všechny sporné otázky politické povahy řešeny v ústavním rámci – mírovou cestou, zákonnou cestou.
A doslova na druhý den došlo ke krvavému a brutálnímu státnímu převratu. Nikdo z těchto ručitelů nehnul prstem, aby situaci vrátil do zákonného rámce. Od toho se odvíjel celý konflikt, protože hned poté začaly události na Krymu a hned poté kyjevský režim zahájil bojové operace s použitím obrněných vozidel a letectva proti mírumilovnému obyvatelstvu těch regionů Ukrajiny, které s tímto státním převratem nesouhlasily. A pak zmařili všechny naše pokusy vyřešit tento problém mírovými prostředky a fakticky veřejně odmítli plnit Minské dohody.
Kdo je tedy vinen za tuto tragédii, která se odehrává? Ti, kdo to dovedli do této situace a zcela přehlíželi zájmy Ruska v oblasti jeho bezpečnosti. Pokud si někdo myslí, že je možné takhle kašlat na obyvatele naší země, měl by vědět, že takové věci, kdy Rusko bezmocně sleduje dění kolem sebe a nijak nereaguje, nikdy nedopustíme.
O. Skabejeva: Dobrý večer!
Olga Skabejeva, televizní kanál Rusko.
V Evropě se stále častěji a hlasitěji hovoří o nutnosti vzít naše peníze – 300 miliard dolarů – a předat je Ukrajině. Samozřejmě zůstávají ti, kteří podle starého zvyku považují to za ne zcela hezké a velmi nebezpečné, ale je jich méně než těch, kteří jsou připraveni prosadit krádež. Jaký na to máte názor?
A ještě jedna důležitá otázka ohledně zvláštní operace: Vladimire Vladimiroviči, je šance, že skončí v nejbližší době? Jak to vnímáte, máte pocit, že se blížíme k závěru?
V. Putin: Začnu asi druhou částí, protože ta je klíčová.
Již v roce 2022 jsme ukrajinským úřadům navrhli, aby respektovaly volbu lidí, kteří žijí na jihovýchodě Ukrajiny, stáhly odtud své jednotky a okamžitě ukončily tento konflikt. A musím říci, že to celkově nevyvolalo úplné odmítnutí.
Ale poté, co jsme na naléhavé výzvy našich západoevropských kolegů stáhli vojáky z Kyjeva, se situace okamžitě změnila a bylo nám řečeno, a to téměř doslova: Teď budeme bojovat, dokud buď vy nám, nebo my vám nezakroutíme krkem. Nevzpomínám si, zda jsem to někdy řekl veřejně, ale znělo to přibližně takto, jen v hrubších výrazech, ale zcela otevřeně a, jakkoli to zní podivně, jaksi přátelsky: teď buď my, nebo vy. A tak to pokračuje dál.
Přesto se mi zdá, že pokud zvítězí zdravý rozum, je možné se dohodnout na přijatelném řešení tohoto konfliktu. Z toho vycházím.
Tím spíše, že vidíme náladu současné americké administrativy pod vedením prezidenta Trumpa, vidíme nejen jejich výzvy, ale i upřímnou snahu najít řešení. Myslím, že na konci tunelu je určité světlo. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet. Pokud ne, budeme muset všechny úkoly, které před námi stojí, vyřešit ozbrojenou cestou.
O. Skabeeva: Neodpověděl jste na otázku ohledně Evropy, pokud je to možné, ohledně krádeže našich peněz.
V. Putin: Krádež peněz – o tom jsme již mnohokrát mluvili. Myslím, že zde nelze říci nic nového. Řekla jste: Někdo chce vzít, někdo nechce. Ti, kteří jsou chytřejší, nechtějí. Ano, to je pravda, říkám to bez jakékoli ironie a bez toho, abych útočil na ty, kteří jsou hloupější.
Proč? Protože ti chytřejší jsou lidé, kteří se zabývají financemi, ekonomikou a chápou, že to zcela zničí všechny principy mezinárodní ekonomické a finanční činnosti a bezpochyby způsobí obrovskou škodu celé světové ekonomice a mezinárodním financím.
Protože již nyní se v mnoha zemích světa vytvářejí spojenectví, která se snaží provádět své vlastní plány hospodářského rozvoje v rámci jednotlivých regionů, a v tomto případě se takový hospodářský separatismus bude jen zesilovat a celkový finanční a hospodářský světový řád bude zničen.
K. Kokovešnikov: Můžeme ohledně zvláštní vojenské operace?
V. Putin: Prosím.
K. Kokovešnikov: Dobrý den!
Televizní kanál Zvezda, Konstantin Kokovešnikov.
Mohl byste se podělit o nejnovější informace o situaci v oblasti zvláštní vojenské operace? Jaké zprávy, pokud to není tajemství, dostáváte od velitelů front? A jak moc se celkově v poslední době změnila situace na bojišti?
V. Putin: Všechny skupiny ruských ozbrojených sil na všech směrech postupují. Postupují úspěšně, různým tempem, ale prakticky na všech směrech, nebudu je všechny vyjmenovávat. Pokud zastupujete televizní kanál Zvezda, znáte názvy těchto skupin a směry jejich bojových operací.
Jak na to reaguje protivník? Tím, co vidíme: snaží se zacelovat díry, jak se říká, přesunem nejschopnějších jednotek z jedné pro něj poměrně složité oblasti do jiných oblastí bojových operací, které považuje za kritičtější. Například, pokud mě paměť neklame, zcela nedávno – je třeba to samozřejmě ověřit, jsme přece v Pekingu, ne v Moskvě – nicméně ze sumského směru přesunul protivník svou 95. brigádu do jiné oblasti.
Je to pro ně v sumském směru lehčí? Ne, prostě 95. brigádu nahradil méně bojeschopnou jednotkou a 95. brigádu poslal tam, kde to považuje za důležitější. A tak to je po celé linii dotyku – z jednoho úseku na druhý. Nelze polevit: může to být cokoli, může to být příprava někde v záloze, aby provedli nějaké akce rozsáhlejšího charakteru.
Předběžná analýza našich vojenských odborníků však ukazuje, že takové možnosti dnes protivník, ukrajinská armáda, nemá. Nejsou schopni vést rozsáhlé útočné operace, ale zabývají se pouze udržováním stávajících linií, a to způsobem, o kterém jsem právě mluvil.
Nejde o ojedinělý příklad – děje se to téměř po celé linii dotyku. To svědčí o tom, že – jak se domníváme nejen my, ale mimochodem i západní odborníci – rezervy ukrajinské armády se stále zmenšují a bojeschopné jednotky jsou dnes naplněny nejvýše na 47–48 procent. Situace je již na kritické hranici.
Nicméně bojové operace jsou složitá a krutá věc. Proto by se zde neměly dělat žádné prognózy, ale analýza je přesně taková, jak jsem právě popsal.
Napsat komentář