Korybko v obou textech vykresluje Rusko jako zemi stojící před rozhodující strategickou fází. Na ukrajinské frontě podle něj může Moskva přejít k tvrdším úderům na kritickou infrastrukturu, aby konflikt ukončila za co nejvýhodnějších podmínek a otevřela si cestu k poválečnému ekonomickému sbližování se Spojenými státy, včetně možných dohod o surovinách a zmírňování sankcí. Současně však Rusko čelí širším problémům: rostoucímu bezpečnostnímu tlaku kolem svých hranic, nutnosti udržet rovnováhu mezi Čínou a Indií a také vlastním slabinám v rozhodovacím systému. Korybko zvlášť varuje před „potěmkinovským“ zkreslováním reality, naivitou a chybnými zpětnými vazbami uvnitř ruského aparátu. Budoucí úspěch Moskvy tak podle něj nezávisí jen na vojenské síle, ale především na schopnosti správně vyhodnocovat rizika, pružně reagovat a propojit válku, diplomacii i ekonomiku do jedné dlouhodobé strategie.
.
PROČ SE PUTIN PO TÉMĚŘ PĚTI LETECH MOŽNÁ KONEČNĚ ROZHODNE SRAZIT UKRAJINU NA KOLENA?
New York Times s odvoláním na údajně zachycenou ruskou komunikaci uvedl, že Rusko plánuje tuto zimu zničit ukrajinské systémy zásobování elektřinou, teplem a vodou. Ačkoli toto tvrzení nelze potvrdit, odpovídá Putinově mírné letní „eskalaci za účelem deeskalace“ v reakci na Zelenského údernou kampaň, která se projevila zesílením útoků na ukrajinskou infrastrukturu. Pokud je tato zpráva pravdivá, pak Rusko neusiluje pouze o přerušení ukrajinské vojenské logistiky, ale o to, aby Ukrajinu srazilo na kolena.
Putin se tomu dosud vyhýbal, pravděpodobně kvůli svému přesvědčení, že Rusové a Ukrajinci jsou příbuzné národy. Někteří naznačovali, že Rusko dříve možná nemělo dostatečné kapacity dronů a/nebo raket, ať už kvůli nízké úrovni výroby, nebo proto, že si chtělo ponechat rezervy pro případ otevřené války s NATO. Ať už je tomu jakkoli, zdá se, že Putin se nyní smířil s humanitárními důsledky toho, že válku ukončí za ruských podmínek raději dříve než později — nebo alespoň za co největšího počtu podmínek, které Rusko požaduje.
Motivovat ho může víc než jen ukrajinská „opotřebovávací válka“ proti Rusku, která začala během léta s americkou podporou a, což je zajímavé, také s podporou Francie. Ministr financí Scott Bessent údajně v létě svému ruskému protějšku sdělil, že dokud konflikt pokračuje, žádné obchodní dohody nejsou možné. Od té doby se Steve Witkoff a Jared Kushner setkali s Putinem, aby kromě jiných témat projednali také takové dohody, načež Kirill Dmitrijev odcestoval do USA, aby na tato jednání navázal.
Pro kontext: Putin se koncem února 2025 chlubil, že americké společnosti „dosáhnou slušného zisku“ z investic do ruského odvětví přírodních zdrojů, a Trumpův zvláštní vyslanec pro Bělorusko John Coale nedávno potvrdil, že dostal souhlas předložit Putinovi obdobnou dohodu, jakou USA uzavírají s Běloruskem. Ta by spočívala ve zmírnění sankcí výměnou za propuštění „politických vězňů“. Putinův spojenec Alexandr Lukašenko již na několik takových dohod přistoupil a nyní s Trumpem vyjednává o rozsáhlé dohodě týkající se potaše.
Právě minulý týden Lukašenko rovněž navrhl trojstrannou bělorusko-rusko-americkou dohodu o závodu na výrobu hnojiv, ta však předpokládá, že Spojené státy zruší sankce proti Gazpromu. Ruští představitelé od Putina níže opakovaně vyzývají Západ, aby zrušil sankce proti Rusku, a přestože by USA mohly některé z nich zrušit, pokud Putin přistoupí na obdobné quid pro quo jako Bělorusko, k rozsáhlejšímu rušení sankcí bude nejprve nutné ukončit ukrajinský konflikt. Z toho vyplývající strategické partnerství zaměřené na přírodní zdroje by pak mohlo zásadně proměnit globální ekonomickou architekturu.
Ruská ekonomika přežila bezprecedentní západní sankční nápor, z velké části díky kombinaci svých přírodních zdrojů a národního platebního systému, avšak ruské ministerstvo hospodářského rozvoje očekává v letošním roce růst HDP pouze o 0,6 %. Drtivé vítězství Jednotného Ruska v minuloměsíčních volbách do Státní dumy, prvních od začátku rozsáhlé fáze ukrajinského konfliktu, dává Putinovi mandát udělat vše, co bude zapotřebí k vítězství ve válce a následnému zajištění větší prosperity pro vlastní obyvatelstvo.
Je proto zcela reálné, a zároveň v souladu s ruskou politikou požadující zrušení západních sankcí, že Putina alespoň zčásti motivuje snaha ukončit konflikt co nejdříve a za co největšího počtu ruských podmínek, aby následně mohl uzavřít se Spojenými státy rozsáhlé dohody týkající se přírodních zdrojů. Tento imperativ, který by mohl zásadně proměnit globální ekonomickou architekturu a přinést jeho obyvatelstvu větší prosperitu, poskytuje tedy kontext zprávě New York Times, podle níž Putin plánuje srazit Ukrajinu na kolena.
.
JAKÉ JSOU TŘI NEJVĚTŠÍ STRATEGICKÉ VÝZVY PRO RUSKO?
Putin během svého hlavního projevu na posledním výročním zasedání Valdajského klubu Rusům moudře doporučil, že „určitě potřebujeme plán našeho postupu do budoucna. Potřebujeme nikoli zbožná přání, abstraktní a spekulativní konstrukce či nerealistické představy našich přání, ale realistické posouzení rizik, možností a zásadních cílů.“ Tato jeho výzva inspirovala vznik následujícího textu, který vyjmenovává tři největší strategické výzvy Ruska a navrhuje pragmatické způsoby, jak se s nimi vypořádat.
Největší hrozbu představuje „cordon sanitaire“, který Trumpova druhá administrativa vybudovala kolem Ruska. V arkticko-baltském prostoru obkličuje Rusko prostřednictvím Švédskem vedeného „vikingského bloku“, ve střední Evropě prostřednictvím konkurenčního soupeření mezi Polskem a Německem, na jižním Kavkaze a ve Střední Asii prostřednictvím toho, co lze označit za neoosmanské ambice Turecka, a v severovýchodní Asii prostřednictvím Japonska coby klíčového člena rozšířeného uskupení AUKUS+. Analýzy uvedené v odkazech v tomto odstavci popisují jednotlivé hrozby podrobněji.
Hrozby na západním křídle by bylo možné zmírnit vytvořením Polskem vedeného Mezimoří podporovaného Spojenými státy a současně uzavřením dohod o kontrole zbrojení, které by dohromady omezily rizika spojená s militarizovanou Evropskou unií ovládanou Německem. Tento proces by mohlo usnadnit strategické partnerství s USA založené na přírodních zdrojích. Omezení hrozeb na jižním křídle by vyžadovalo dohodu s Ázerbájdžánem o demilitarizaci TRIPP, zatímco hrozby na východním křídle by bylo možné zmírnit dohodou s Japonskem o Kurilských ostrovech.
Druhou strategickou výzvou Ruska je zabránit jakémukoli významnému narušení jeho politiky vyvažování mezi Čínou a Indií. Už pouhé zdání ruské závislosti na Číně by mohlo Indii vyděsit natolik, že by se začala přiklánět ke Spojeným státům z obavy, že Čína tuto závislost zneužije a přiměje Rusko zastavit dodávky zbraní a náhradních dílů do Indie, aby ji donutila k jednostranným ústupkům vůči Číně a jejímu pákistánskému spojenci v jejich územních sporech. Tomuto temnému scénáři lze zabránit poskytnutím vojenských a obchodních výsad Indii.
Mohlo by jít například o společnou výrobu většího množství nejmodernější vojenské techniky a o přednostní přístup indických výrobků na ruský trh. Pokud se výše popsanému temnému scénáři nepodaří zabránit, mohl by případný indický příklon k USA přimět Rusko, aby se naopak ještě více přiklonilo k Číně, čímž by se jeho dnes pouze domnělá závislost na Čínské lidové republice stala hotovou věcí.
A konečně musí Rusko naléhavě opravit nefunkční zpětnovazební mechanismy, které poškozují proces tvorby a realizace jeho politiky.
Zbožná přání, Lavrovův důrazný náznak z minulého měsíce, podle něhož mohou být jeho krajané optimističtí až k hranici naivity, spolu s jeho otevřenou kritikou toho, že mají sklon nereagovat včas a aktivně na latentní krize, a rovněž oprávněné podezření, že se do těchto zpětnovazebních mechanismů dostala skutečná propaganda — konkrétně její „potěmkinovská“ varianta — představují tři hlavní problémy, které je třeba co nejrychleji vyřešit. Nelze vyloučit ani nepříjemnou možnost, že právě tento problém zaslepuje politické představitele natolik, že nedokážou správně vnímat zbývající dvě strategické výzvy.
Nefunkční zpětnovazební mechanismy Ruska je proto třeba naléhavě napravit, aby bylo v co největší míře zajištěno, že budou formulovány ty nejúčinnější politiky a že budou také úspěšně uskutečňovány. Jedině tak lze čelit vojensko-bezpečnostním hrozbám, které představuje „cordon sanitaire“, stejně jako hospodářským a politickým důsledkům, jež by mohlo velmi rychle spustit vážné narušení ruské rovnovážné politiky mezi Čínou a Indií.
Jsou to herkulovské úkoly, ale Rusko se již v minulosti dokázalo vypořádat i s ještě náročnějšími výzvami, a proto lze očekávat, že se mu to podaří znovu.
.
Zdroj: korybko.substack.com
Napsat komentář