Po „Epsteinovi“ už nic nemůže pokračovat jako dřív: ani poválečné hodnoty ve smyslu „už nikdy více“ – odrážející náladu na konci krvavých válek a s obecně sdílenou touhou po „spravedlivější“ společnosti, ani bipolární ekonomika založená na extrémních majetkových nerovnostech, ani důvěra – po odhalené zkorumpovanosti, institucionální prohnilosti a zvrácenostech, které podle Epsteinova spisu bují v části západních elit, píše Alastair Crooke na svém susbstacku Conflicts Forum z 5. února.
Jak lze v takovém kontextu mluvit o „hodnotách“?
V Davosu Mark Carney jasně naznačil, že „řád založený na pravidlech“ je jen ubohá potěmkinovská kulisa, o níž se všeobecně ví, že je falešná – a přesto se tato kulisa udržuje. Proč? Jednoduše proto, že klam je užitečný. Byla totiž naléhavá potřeba zakrýt zhroucení systému do radikálního, protihodnotového nihilismu. Zakrýt skutečnost, že elitní kruhy – kolem Epsteina – fungovaly mimo morální, právní či obecně lidská omezení a rozhodovaly o míru a válce na základě svých nízkých pudů.
Elity chápaly, že jakmile by se úplná amorálnost vládců stala známou širokým masám, Západ by přišel o strukturu morálních příběhů, které ukotvují uspořádaný život. Pokud je zřejmé, že establishment se morálky zříká, proč by se jí měl řídit kdokoli jiný? Cynismus by se šířil shora dolů. Co by pak drželo národ pohromadě?
Nuže, nejspíš už jen totalitarismus.
Postmoderní „pád“ do nihilismu nakonec opravdu dospěl do nevyhnutelné slepé uličky (jak ji předpověděl Nietzsche roku 1888). Paradigma osvícenství se nakonec proměnilo ve svůj opak: svět bez hodnot, smyslu či účelu (kromě chamtivého sebeobohacování). To zároveň znamená konec samotného pojmu Pravdy, která stála od dob Platóna v srdci západní civilizace.
Tento kolaps rovněž podtrhuje selhání západního mechanického Rozumu: „Tento druh apriorního, uzavřeného kruhového uvažování měl na západní kulturu mnohem větší vliv, než si dokážeme představit… Vedl k vnucování pravidel, která jsou považována za nevyvratitelná, nikoli proto, že by byla zjevena, ale proto, že byla vědecky prokázána, a tudíž proti nim není odvolání,“ poznamenává Aurelien [Filozoficky píšící autor na substacku aurelien2022@substack.com, kterého Crooke často cituje – pozn. red.].
Tento mechanický způsob myšlení sehrál významnou roli ve třetí vrstvě „davoské roztržky“ (po intelektuálním úpadku a zhroucení důvěry ve vedení). Mechanické myšlení založené na deterministickém pseudovědeckém světonázoru vedlo k ekonomickým rozporům, které západním ekonomům bránily vidět to, co měli přímo před očima: hyperfinanční ekonomický systém plně sloužící oligarchům a zasvěceným.
Žádné selhání našich ekonomických modelů, jakkoli závažné, však „neoslabilo svěrákový stisk matematických ekonomů ve vztahu k vládní politice. Problém spočíval v tom, že Věda v tomto binárním režimu příčiny a následku nedokázala pojmout ani chaos, ani komplexitu života“ (Aurelien). Jiné teorie než newtonovská fyzika – jako kvantová či teorie chaosu – byly z našeho způsobu myšlení z velké části vyloučeny.
Smyslem „Davosu“ – následovaného odhaleními kolem Epsteina – je, že vejce Důvěry spadlo na zem a už jej nelze znovu slepit.
Zároveň je zřejmé, že okruh kolem Epsteina nebyl jen o zvrácených jednotlivcích; „to, co bylo odhaleno, ukazuje na systematické, organizované, ritualizované praktiky“. A to podle komentátora Lucase Leiroze mění vše:
„Takové sítě mohou existovat jen tehdy, když jsou kryty hlubokou institucionální ochranou. Neexistuje žádná rituální pedofilie, žádné obchodování s lidmi v nadnárodním měřítku, žádná systematická produkce extrémního materiálu – bez politického, policejního, soudního a mediálního krytí. To je logika moci.“
Epstein se z množství e-mailů vynořuje jistě jako pedofil a naprosto nemorální člověk, ale také jako vysoce inteligentní a významný geopolitický hráč, jehož politické postřehy si cenily vysoce postavené osobnosti po celém světě. Byl zákulisním hráčem geopolitiky, jak jej popsal Michael Wolff, a to i v rámci zápasu mezi židovskou mocí a „pohany“.
To naznačuje, že Epstein byl ani ne tak nástrojem zpravodajských služeb, jako spíše jejich rovnocenným partnerem. Není divu, že lídři vyhledávali jeho společnost (i z hrubě nemorálních důvodů, které nelze přehlížet). A je zřejmé, že skrze něj manévroval hluboký stát napříč republikánskou i demokratickou stranou (Uniparty). Nakonec toho Epstein věděl příliš mnoho.
David Rothkopf, bývalý poradce pro politické záležitosti v demokratickém táboře, spekuluje o tom, co Epstein znamená pro Ameriku:
„[Mladí Američané] si uvědomují, že jejich instituce je selhávají, a že se budou muset [zachránit] sami… máte desítky tisíc lidí v Minneapolis, kteří říkají, že už nejde o ústavní otázky, právní stát nebo demokracii – což může znít dobře – ale to je vzdálené běžnému člověku u kuchyňského stolu.“
„Lidé říkají, že Nejvyšší soud nás neochrání; Kongres nás neochrání; prezident je nepřítel; nasazuje do našich měst vlastní armádu. Jediní, kdo nás mohou ochránit, jsme my sami.“
„Je to o miliardářích, blbče“ [narážka na známé heslo: „Je to o ekonomice, blbče“], vysvětluje Rothkopf:
„Snažím se říct, že pokud si neuvědomíte, že rovnost a beztrestnost elit jsou pro všechny zásadní témata, že lidé mají pocit, že systém je zmanipulovaný a nefunguje v jejich prospěch… že už nevěří, že americký sen je skutečný – a že kontrolu nad zemí ukradla hrstka superbohatých lidí, kteří neplatí daně a stále víc a víc bohatnou – zatímco my ostatní zaostáváme čím dál víc – [pak nemůžete pochopit dnešní zoufalství lidí mladších 35 let].“
Rothkopf říká, že epizoda Davos/Epstein představuje roztržku mezi lidem a vládnoucí vrstvou.
„Západní společnosti nyní čelí dilematu, které nelze vyřešit volbami, parlamentními komisemi ani projevy. Jak lze nadále přijímat autoritu institucí, které kryly takovou míru hrůzy? Jak lze udržet respekt k zákonům, jež jsou uplatňovány selektivně lidmi, kteří stojí nad nimi?“ říká Leiroz.
Ztráta respektu však nejde k jádru patové situace. Žádná konvenční politická strana nemá odpověď na selhání „ekonomiky u kuchyňského stolu“ – tedy na nedostatek slušně placených pracovních míst, omezený přístup ke zdravotní péči, drahé vzdělání a bydlení.
Žádná mainstreamová strana nemůže nabídnout věrohodné řešení těchto existenciálních problémů, protože ekonomika byla po desetiletí skutečně „zmanipulována“ – strukturálně přesměrována k financializovanému, na dluzích založenému modelu na úkor reálné ekonomiky.
Vyžadovalo by to, aby byla současná anglo-liberální tržní struktura zcela vykořeněna a nahrazena jinou. To by znamenalo desetiletí reforem – a oligarchové by proti tomu tvrdě bojovali.
Ideálně by mohly vzniknout nové politické strany. V Evropě však byly „mosty“, které by nás potenciálně mohly vyvést z hlubokých strukturálních rozporů, záměrně zničeny ve jménu cordon sanitaire, jehož cílem je zabránit vzniku jakéhokoli ne-„centristického“ politického myšlení.
Pokud protesty nemají žádný účinek na změnu statu quo a volby zůstávají jen volbou mezi dvěma variantami téhož, mladí lidé dospějí k závěru, že „nás nikdo nepřijde zachránit“ – a ve svém zoufalství mohou dojít k přesvědčení, že o budoucnosti lze rozhodnout už jen v ulicích.
.
Zdroj: conflictsforum@substack.com
Úvodní fotografie: Best Friends Forever (Nejlepší přátelé navěky) je socha vytvořená v roce 2025 aktivisty jako protest proti vazbám mezi Donaldem Trumpem a Jeffrey Epsteinem. Zdroj: Wikipedia Commons, autor John Flood
Napsat komentář