Rozhovor Glenna Diesena s ekonomem Jeffrey Sachsem se věnuje útoku Spojených států na Venezuelu a únosu prezidenta Nicoláse Madura, které Sachs označuje za zjevně nezákonné a součást dlouhodobé americké politiky změn režimů. Říká, že USA se nacházejí v postústavním stavu, kde prezident vládne silou a exekutivními dekrety bez skutečné kontroly Kongresu. Zásah ve Venezuele podle něj zapadá do více než dvacetiletého úsilí ovládnout zemi s největšími zásobami ropy na světě. Kritizuje mlčení amerických médií i pasivitu Evropy, která podle něj rezignovala na obranu mezinárodního práva a Charty OSN. Sachs varuje, že podobné kroky vedou k rozkladu globálních institucí a zvyšují riziko rozsáhlých konfliktů, zejména pokud by se logika násilí rozšířila i na další země, například Írán. Zdůrazňuje, že americké intervence historicky vedly spíše k dlouhodobé nestabilitě než k deklarovaným cílům. Pro nás z amerického útoku a únosu prezidenta může vyplývat třeba srovnání s naším srpnem 1968 – kňouráme ohledně invaze ze strany SSSR, a teď a opět a po x-té vidíme, že se to děje jaksi rutinně a ze všech stran.
.
Na úvodním obrázku prezident Nicolás Maduro s manželkou.
.
GD: Připojil se k nám profesor Jeffrey Sachs, abychom diskutovali o útoku USA na Venezuelu a únosu jejího prezidenta Madura. Děkuji vám, že jste se vrátil do našeho pořadu.
JS: Samozřejmě. Ano, jsou to dramatické události.
GD: Dramatické, ano a samozřejmě se jednalo o skutečně neprovokovaný útok, který byl navíc nezákonný. Ale i zadržení nebo zatčení, jak to někdy nazývají sdělovací prostředky, venezuelského prezidenta bylo také docela dramatické. Jak hodnotíte situaci a jaké jsou cíle Spojených států v tomto případě?
JS: Jedná se ovšemže o zjevně nezákonný čin, ale je to jen jeden z dlouhé řady zjevně nezákonných amerických činů a právě v posledních dnech Trump každý den vyhrožuje nové zemi. Minulý týden bombardoval Nigérii. Řekl, že USA zasáhnou v Íránu, pokud vláda zakročí proti demonstrantům způsobem, který se Trumpovi nelíbí. Vtrhl do Venezuely. Nedávno jmenoval zvláštního vyslance pro Grónsko a prohlásil, že Grónsko bude naše. Je to tedy výhrůžka vůči Evropě, kterou Evropa samozřejmě ani nebere na vědomí, protože je vůči Spojeným státům zcela pasivní. Ve Spojených státech nemáme ústavní pořádek. Jsme v řádu vedeném vojenským státem. Nejsme v rámci ústavy Spojených států. Vše se řídí výkonnými dekrety, a když se dnes jeden kongresman odvážil zmínit ústavu Spojených států, Trump řekl: „Na co si to stěžuje? To je směšné.“ Ale alespoň to, co Trump udělal, odhalilo skutečnost, že jsme na konci ústavního pořádku ve Spojených státech. Důsledky přicházející násilnické vlády teprve uvidíme, ale podle mého názoru to činí svět mimořádně nebezpečným. Samozřejmě nejsme zdaleka na konci příběhu samotné Venezuely. Zadrželi jsme prezidenta, ale to není konec ničeho. Celá historie operací USA zaměřených na změnu režimu, kterých bylo od konce druhé světové války pravděpodobně kolem 100, je historií krveprolití, násilí, úmyslného vytváření nestability, převratů, atentátů, občanských válek. Nevíme tedy, co bude dál, ale víme, že došlo k násilí. Je také zajímavé, že, i když teď nemám přesné údaje, jsem si nevšiml, že by se o tom zmínily některé z hlavních sdělovacích prostředků ve Spojených státech. Ani slavné New York Times ani jednou v posledních týdnech nenapsaly, že by nebylo dobré bezostyšně napadnout tuto zemi. Mlčely a mlčí. Náš Kongres vlastně neexistuje, alespoň ne v operativním smyslu. Všechno to tedy považuji za velmi dramatické a krajně znepokojivé, i když musím zopakovat, že zdaleka nejsme na konci příběhu o tom, co se ve Venezuele skutečně odehraje. Je tam vláda, je tam armáda, je tam mobilizovaná část společnosti, je tam spousta zbraní. Nejedná se o jednoduché a hladké převzetí moci Spojenými státy, jak si možná Donald Trump myslí.
GD: Ano, ten dlouhý seznam hrozeb z posledních několika týdnů je docela mimořádný. A vidíme, jak se Trump stává čím dál tím více nevyrovnaným, a to nejen na domácí, ale i na mezinárodní úrovni. Evropané, respektive evropští vůdcové, však předvídatelně projevili poslušnost a nabídli svou podporu, čímž dali jasně najevo, že považují Madura za nelegitimního a v podstatě se snaží podpořit americký postoj v této věci. Ale co to znamená pro Latinskou Ameriku, protože v americké strategii národní bezpečnosti bylo jasně uvedeno, že se jedná víceméně o americký zadní dvorek, odkud mají ostatní velmoci odejít a kde mají mít USA plnou nadvládu. Je to varování pro to, co přijde i v jiných částech Latinské Ameriky?
JS: Nejdříve bych se rád vyjádřil k Evropě. Je to velmi smutný den pro vaši zemi, Glenne. Myslím, že bychom mohli Nobelovu cenu míru přejmenovat na Nobelovu cenu války. Letos byla tato cena udělena osobě, která volala přesně po tom, co se dnes stalo, která volala po vojenském úderu Spojených států na Venezuelu. A stalo se. Je to tragédie pro země, vlády a instituce, které kdysi hovořily o mezinárodním právu. Evropská reakce byla ubohá, naprosto ubohá. Samozřejmě, všichni, všichni evropští vůdci se zdají být ustrašení, vyděšení ze Spojených států. Mluvili jen o tom, že doufají, že se brzy vrátí stabilita, neprojevili šok z drsného útoku proti mezinárodnímu řádu, proti chartě OSN, proti samotnému míru. Takový je tedy svět, ve kterém se nacházíme. Evropa se pohybuje mezi úplným poddanstvím a souhlasem s USA a vlastním válečnictvím, pokud jde o Rusko. Zdá se, že neexistuje žádná diplomacie, žádný mír a žádná vazba na multilateralismus nebo Chartu OSN. Nikde to nevidíte. Pokud jde o Latinskou Ameriku, Trump samozřejmě otevřeně říká, že Spojené státy vládnou západní polokouli. Budou diktovat podmínky. Dnes v podstatě řekl – nemám přímou citaci, protože jsem na druhém konci světa, ale viděl jsem zprávu -, že venezuelská ropa je naše. Jde o zabrání venezuelské ropy. Řekl, že naše společnosti se vrátí a budou podnikat ve Venezuele. Nemohlo to být hrubší a drsnější. A my jsme už v takovém světě byli. Měli jsme svět čistého imperialismu, který nebyl nijak zmírňován ani omezován mezinárodním právem, a vedl ke dvěma světovým válkám a k neuvěřitelným, nepředstavitelným ztrátám na životech. Takže to tu už bylo. Nikdy jsme však nebyli v takovém bezpráví v jaderném věku a myslím si, že je mimořádně znepokojivé mít jako prezidenta Spojených států nevyrovnaného, nedisciplinovaného, hrubého tyrana, který je naprosto bezohledný a naprosto nerespektuje žádné normy, a nemít v Evropě žádnou protiváhu, žádný hlas za slušnost nebo mezinárodní právo. A co se týká zbytku světa, předpokládám, že Rusko a Čína to sledují. Řekli, že se jedná o zjevné hrubé porušení mezinárodního práva. Nebudou ovšem zasahovat do západní hemisféry. Ale to, co se stalo, je prostě dalším krokem k úplnému rozložení institucí a poučení, o kterých jsme si dříve mysleli, že jsme se naučili z první a druhé světové války a které jsme, byť křehce, zavedli do systému OSN a do mezinárodního práva. OSN je dnes ve stejné situaci, v jaké byla Společnost národů v období vyhasínání na konci 30. a počátku 40. let, v podstatě je nyní k ničemu. Je mi líto, že to musím říci, protože pro OSN a s OSN pracuji již 25 let, ale USA se od ní distancovaly a záměrně se ji snaží zničit. Doufali jsme, že se zbytek světa postaví na její obranu, ale vidíme, že Evropa mlčí. Co by teď bylo potřeba, by bylo, aby se zbytek světa postavil za tuto věc s tím, že to takhle nemůže jít dál. Možná by se to v prvních hodinách nemělo očekávat a možná přijde víc, ale je to velmi, velmi znepokojující období. USA se záměrně snaží zničit jakoukoli podobu nebo zbytky mezinárodního práva. Nevím, jak se bude Evropa cítit, až Spojené státy napadnou Grónsko, ale nebuďte překvapeni, až se to stane. Trump to oznámil. A řekl to znovu a znovu. A je velmi pravděpodobné, že se to stane. Jednoho dne Trump řekne, že Amerika to nutně potřebuje a Grónsko bude obsazeno, a pak Evropa pravděpodobně řekne: „Děkujeme. Děkujeme, USA. Mohlo to být horší.“ Takhle to teď je. Principy, kdo je potřebuje?
GD: No, zmínil jste, že Norové udělili mírovou cenu Machadové a já už čtu, že Fox News oznámil, že ona je logickou nástupkyní po pádu Madura. Takhle to prezentují. Ale samozřejmě, to vše bylo do značné míry účelem udělení ceny, myslím, aby se invazi dodala legitimita, vzhledem k tomu, že ona byla její podporovatelkou. Ale samozřejmě to bylo doplněno i dalšími zdůvodněními – slyšeli jsme o narkoterorismu, bylo nám řečeno, že Hamas, Hizballáh, Írán, Rusko, Čína a tak dále. A samozřejmě Trump řekl, že je to naše ropa a chceme ji zpět. Takže tu máme všechna tato různá zdůvodnění, žádné z nich příliš přesvědčivé, a pokud jde o pokus o dosazení Machadové, jak jste naznačil, nezdá se, že by hra už skončila. Myšlenka, že mohou prostě unést Madura a pak Washington „zvolí“ nového vůdce, nemusí být tak prostě proveditelná. Jaká je tedy podle vás šance, že USA budou schopny takovým způsobem rozvrátit venezuelskou vládu, když byl prezident unesen?
JS: No, řeknu vám pár věcí. Za prvé, všechna ta různá vysvětlení, která říkají, jsou jen plané žvásty – vtípky, improvizace, které Spojené státy chtějí v danou chvíli použít. USA se snaží svrhnout venezuelskou vládu již 23 let. Pokusily se o převrat proti Madurovu předchůdci Hugo Chávezovi a oznámily, že Venezuela je nepřítelem USA. Je to proto, že se jedná o levicový režim, který věří, že venezuelské zdroje patří Venezuele a že Venezuela nemusí následovat diktát USA ohledně toho, kdo kontroluje ropu a kdo na ní vydělává atd. Je to tedy dlouhý příběh. V roce 2017, v prvním roce Trumpova funkčního období, řekl při večeři s latinskoamerickými vůdci: „Proč prostě nenapadnout Venezuelu?“ Dva z těchto představitelů ho od toho odrazovali. O této večeři jsem slyšel od dvou prezidentů, kteří tam byli nezávisle na sobě. Trumpův nápad napadnout Venezuelu se rodil osm let. Hlavním zastáncem invaze do Venezuely byl senátor Marco Rubio, nyní ministr zahraničí Marco Rubio. Dnes se na Floridě konaly oslavy ze strany venezuelských emigrantů a dalších. Co to znamená? Částečně jde o americkou vnitřní politiku, protože Florida je swing state, ale hlavně jde o to, že se jedná o dlouhodobý projekt. Cokoli se říká jiného, jsou jen žvásty. Jde o koordinovaný, dlouhodobý pokus o svržení venezuelské vlády. Myslím, že by lidé měli pochopit, jak funguje zahraniční politika USA. Funguje na dlouhodobém základě a vypouští jakékoli lži, příběhy či narativy, které ji v daném okamžiku napadnou, aby udržela dlouhodobý narativ. V případě Ukrajiny se jednalo o třicetiletý projekt, jehož cílem bylo přivést Ukrajinu do americké vojenské sféry vlivu. To sahá až do počátku 90. let. V případě Venezuely se jedná o více než dvacetileté úsilí. V případě Sýrie, kde byl loni svržen Bašár al-Asad, se jednalo o třináctileté úsilí CIA a amerického hlubokého státu. Jedná se o projekty a pokusy o svržení vlády ve Venezuele, která má shodou okolností největší zásoby ropy na světě, větší než Saúdská Arábie, i když její těžba je dražší, protože se jedná o těžkou ropu, ale přesto jsou to největší zásoby na světě. No, to je projekt Spojených států. Trump je neobvykle brutální. Rozpad amerického ústavního pořádku už velmi pokročil. Řekl bych, že pokud se zamyslíte nad římskou historií od Římské republiky k Římské říši, která se obvykle datuje do roku 27 př. n. l., kdy se Augustus stal císařem, řekl bych, že jsme nyní někde v období vlády Tiberia. Jinými slovy, USA zastavily ústavní pořádek před 10, 20, 30 lety, ale máme atributy Senátu, stejně jako Římané zachovali atributy Senátu. Nemáme ústavní pořádek. Máme prezidenta, který obohacuje sebe a své přátele. Nikdo neřekne ani slovo. Máme prezidenta, který vládne pomocí výkonných dekretů, nikdo neřekne ani slovo. Máme prezidenta, který vede válku proti Íránu nebo se podílí na konfliktu v Gaze nebo útočí na Venezuelu nebo bombarduje Nigérii. Nikdo neřekne ani slovo. Ve Spojených státech jsme v rámci postústavního pořádku. Taková je tedy naše situace. Je to docela dramatické. Svět by neměl nečinně přihlížet, pokud si bere ponaučení z historie. Toto je mimořádně nebezpečné období. Důvodem, proč jsme vytvořili mezinárodní právo, Mezinárodní soudní dvůr, nebylo to, aby ho USA sankcionovaly, ohrožovaly a napadaly. Bylo to proto, aby se zabránilo globálnímu zničení ve třetí světové válce, válce v jaderném věku. Každým okamžikem, kdy trháme chartu OSN, se tomu přibližujeme.
.
Zdroj: Glenn Diesen Substack (substack.com/@glenndiesen)
Zdroj úvodního obrázku: Wikipedia Commons
Napsat komentář