František Halas (1901 Brno – 1949 Praha) – básník, komunista (po válce mj. jiné poslancem Prozatimního Národního shromáždění za KSČ), blízký přítel katolického básníka Jana Zahradníčka. Uvedené básně jsou z básníkovy poslední sbírky A co? (vydané až v roce 1957).
.
Přes smrt
.
Památce Josefa Čapka
.
Jenom ta stará pohádkářka noc
si sem tam zamane
travičsky vykládat
že prý se vrátí
a co nevidět
ztracený básník uměním podobojí
Chytračila dost i naděje
všude se cpala
vrážela lokty do smrti
co se naslibovala
Ne Už domů netrefí
leč až v den soudu
jda si pro své
hořícím městem
Bláhový Stalo se kolikrát
s lampičkou vína že jsem vyběhl
do karbolové noci
a nikde nic
Zradilo dnění
za kokrhání rozumu
Stín neožil
Propustil jsem hlas
přebytečný hlas
zvučivý hlas na slovech hřadující
Nic neunese
z toho z onoho
co od lásky je a co od hoře
Musí být ticho
ticho takové
aby ostych s ostychem
vydaly mrtvého
Jak to jen bylo s ním
osude nachový
když na nic nedal už
zániku plné zuby
jak to s ním bylo
v namále nekonejšivém
Přepaden poznáním
skočil
jistě až na sám kraj bytí
a chytiv křídlo hrůzy
plné spoluvší lidských
do dotoužení padl
Zpívala za ním kdejaká věc
Teď někde tam až
tam až v Svobodě
a už bez strachu
hoden údělu svého
jako málokdo
maluje nedočkavě
konečný modrý obraz
Z tobolky pastuší
pod nohou
maličko lístek vyčnívá
a na něm je den shledání
se ženou s dcerkou s přáteli
Být trošku jako on
ztracený malíř uměním podobojí
je vše co bych dnes chtěl
Co sved jsem povědět
za plotem vzpomínky
na pospas doufání
našeho i mého
ať místo podpisu
tři křížky označí
.
Nechce být sám
.
Ani ten mráz
Zaslimačí co se dá
Vleze za nehty
ba až kamsi
do pohlaví rukávníčků
Nožky myší připaluje
korálové oči holubic
Někdo to odnést musí
Žádná radost zadarmo
Po létě zima
Na čípak rozkaz
ta posloupnost
Drátkuje sklo
za niklák luny
až to praští
Tma vylupuje kukuřici
Zrovna si myslíš
Málo nás
málo nás
proti mrtvým
Mému nevím
vím že nevím
přistrkuje
Ty zapomínky
Kytice
Plísně
Palmy
Mechy
Mdle vzpomíná na ty časy
kdy byl ještě tekutostí
na ty časy kapilární
Noc je dlouhá
Tady to je
a bílé na bílém
než slunce
podojí střechy
Jsem paměť vody
mráz
.
Až bomba praskne
.
Poleze dál
rýhujíc bahno
Otevře se
Škeble
Bledé pohlaví vod
Všecko začne znova
za netečnosti prvních ryb
a hvězdy
plankton bývalých básníků
otřesou se nudou
v chrámu mlhovin
.
Zdroj úvodní fotografie: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Franti%C5%A1ek_Halas,_n%C3%A1pis_na_hrob%C4%9B,_h%C5%99bitov_v_Kun%C5%A1t%C3%A1t%C4%9B.jpg (foto Martin Davídek)
Napsat komentář