Vitězslav Hálek (1835 Dolínek u Mělníka – 1874 Praha) – básník, prozaik a dramatik, ve své době pokládán za největšího českého básníka. Mladé čtenáře si získal sbírkou Večerní písně, v nichž opěvoval šťastnou a vyrovnanou lásku jako společenskou hodnotu a zároveň vyslovoval pojetí básníka jako důležitého činitele v národním životě. (Tato věta je převzatá z Wikipedie, kde je převzatá z Balajkových Stručných dějin české a slovenské literatury z r. 1959, je moc pěkná.) Následující básně jsou ze sbírky V přírodě z r. 1872.
.
XXVIII.
Pán přírody! A z dějin těch,
jež sám si člověk píše,
víc plyne slz, víc křičí bol,
než z pusté stínův říše.
.
Pán přírody! A otročil
všem nízké mysli stvůrám,
a kdož jej zvedli v člověka,
ty uštval k hrobu chmurám.
.
Pán přírody! A nedoved’
ni tak si zmezit hráze,
by lidství své a nelidskost
měl aspoň v rovnováze.
.
Hleď, svatá matko, přírodo,
jak člověk choré dítě!
Snad v člověka se uzdraví –
až v lásce pochopí tě.
.
XXXVI.
V mé říši slunce nezachází
a nezajde leč koncem světů,
jáť zakládal ji s věčnou krásou,
tož s přírodou, když byla v květu.
.
A my ji zakládali takto :
za oblohu se volnost kleni,
na zemi teplem dýchej láska,
a smutek dojdi vysušení.
.
A my ji zakládali dále :
co poupětem, nech v kvítko roste,
květ ducha nejkrašším buď květem
a nejbídnějším bejlí sprosté.
.
A my ji založili takto :
co v srdci jara, tím se hřejte,
co ve vás lidského, tím buďte,
pak přijďte k nám a obývejte.
.
XL.
Co jste, vy nebes zlaté světy,
s tou neobsáhlou oblohou ?
Jste víc, než rozesnilá krása,
konejšit duši ubohou ?
.
Jak sen se zakmitnete oku,
a duše vás přec zachytí
jak novou píseň, novou duši,
jež rozjaří a nasytí.
.
Ó jste-li snem, čím jsme my lidé,
jenž beřeme z vás odvahu,
že příští den i s žaly svými
nás silné najde na prahu ?
.
Však jste-li víc, proč nemluvíte
leč tajuplným mihotem,
že život náš to nikdy nezví,
zda snem jest aneb životem ?
Napsat komentář